Tak máme statek...
Ráda bych začala tím, že jsem statek chtěla vždycky, ale není to pravda. Vyrostla jsem v centru Prahy a na venkově trávila maximálně část prázdnin. Vždy jsem se považovala za městského člověka. To se začalo měnit když mi biologické hodiny okolo dvacátéhopátého roku života začaly tikat. Našla jsem si muže (to je zábavné, o tom třeba jindy), který právě koupil krásný nový byt na malém městě, ve kterém žije velká část mé rodiny. Tady jsme založili rodinu vlastní. Přírody bylo najednou okolo mě více. Hodně času jsme trávili na zahradě u Labe a jezdili se psem na výlety. Jenže to nestačilo. Světlý byt s parádním výhledem a okny až na zem byl krásný, ale špatně se nám v něm spalo, dýchalo, v létě jsme se doslova pekli. Začali jsme čímdál víc mluvit o tom, jaké by to bylo, mít vlastní dům se zahradou. A tak, když se přistěhovali noví superhluční sousedé a manžel už se týdny a měsíce nevyspal, řekli jsme si dost a začali jsme zkoumat své představy, přání a možnosti. Radek chtěl od z...